|
|
Níže uvedené řádky byly
publikovány na portálech:
SCHNAUZERPAGE
&
MAZLÍČCI
FOTOGALERIE
Jak začít s výcvikem
ÚVOD
S časovým odstupem doplňuji úvod, kde bych chtěla zdůraznit
hlavně tu skutečnost, že níže uvedené řádky jsou určeny zejména lidským
rodinám či jednotlivcům, kteří uvažují o pořízení čtyřnohého společníka a
nemají o myšlenkových pochodech psů vůbec páru. Cílem článku je
ukázat lidem, jak si ke svému psovi najít cestu a vybudovat s ním vztah, ve
kterém převládá vzájemné porozumění
. Kdyby díky níže uvedenému ubyl
byť i jeden na vodítku škrtící se mazlíček, stojí mi taková rubrika
zato. Pes má dostatek inteligence, aby pochopil lidské požadavky. Záleží
pouze na člověku je-li schopen se ve světě psa srozumitelně vyjádřit.
Pojem "nevychovaný pes" není synonymem pro "hloupý pes", nýbrž pro výraz
"líný pán".
ZVOLILI JSTE KNÍRAČE?
SPRÁVNĚ!
Knírač je plemeno všestranné, takže
pokud chcete kamaráda do bytu,
určitě se přizpůsobí nárokům svého pána a jeho rodiny, jak v bytě tak na
zahradě. Za špetku Vašeho
času získáte oddanost svého fousáče na celý život. Nicméně vedle
léta šlechtěných charakteristických vlastností knírače (jakékoli velikosti či
barevného rázu), i u tohoto plemene platí úsloví "jaký pán, takový pes".
Takže pokud se rozhodnete pro plemeno knírač, mějte nejprve na paměti, že si
pořizujete mládě psí nikoli lidské. Nemám tím na mysli, že pejskovi zakážete
líhat na gauči a jiné návyky „bytových“ psů. Důležité je psovi
od počátku soužití rozlišit intonací hlasu a povelovou technikou, kdy se podle
Vašich představ chová a kdy naopak ne. Obrňte se trpělivostí a za každé situace
se snažte být důslední.
Při výcviku (i základních povelů – sedni, lehni, čekej, apod.) mějte
na paměti, že nejednáte s tvorem na stejné intelektuální úrovni.
Snažte se omezit svou "lidskou"
výřečnost a při výchově psa používejte vymezený, jednoduchý slovníček
obsahující povely, které si sami zvolíte. Důležité také je zvolit jeden
jediný zákazový povel, t.j. např. "nesmíš;, ne; fuj; ...", který
použijete ve chvíli, kdy se pes podle Vašich představ chovat
nebude. Opakem zákazového povelu je stejně důležitý výraz pochvaly např.
"to je hodný, šikula; pašák; výborně; to je dobře; ...
Vím, že každý páníček chce věřit tomu, že právě jeho zvíře
je to nejinteligentnější v celém vesmíru a zůstává jen
otázkou času, kdy čtyřnožec pochopí košatou člověčí žádost např. o vykonání
povelu "ke mně" typu: "Já už jsem ti to včera jednou říkal
a opakovat se nebudu, takže když, řeknu ke mně, chci tě tu
vidět!" Je
možné, že Váš pes takovou větu skutečně jednou pochopí, ale do té
doby zbytečně budete trápit jeden druhého - vy budete opakovaně projevovat svou
nespokojenost nad nevykonaným povelem a pes následně ztratí chuť do tréninku
čehokoli
, protože
jediné, čeho se mu za jeho snahu, byť i nepatrnou, dostane je nelibý projev
vůdce. Takže se ocitnete v bodě, kdy na louce vypustíte svého psa, ten vezme
okamžitě kramle a bude ochoten se k Vám vrátit ne na Váš povel, ale až si sám
obstará, co považuje za nutné. V podstatě jediným poutem, které mezi Vámi
vznikne bude vodítko, což je dost málo, ne?
Nad výukou každého cviku je třeba přemýšlet a zvolit
metodu, která by pro Vašeho psa byla neschůdnější a nejjednodušší a hlavně
začínejte s nejjednoduššími cviky, postupně se dopracujete k
obtížnějším. Nezapomínejte psa dostatečně pozitivně motivovat. Pokud chcete naučit psa něčemu novému, připravte si hlavně pamlsky (ne granule, kterými ho
krmíte každý den, ale nějakou dobrotu, kterou miluje - buřt,
salám, sýr, piškot; druhá alternativa odměny je hra
s oblíbenou hračkou), vystihněte správnou náladu psa (je nesmysl začít
psa trénovat, když jej třeba např. zrovna štípla vosa, nebo třeba,
když Váš Rómeo právě zjistil, že jeho život nemá smysl bez
háravé feny od sousedů ...), najděte klidné, známé prostředí bez rušivých
vlivů (střed vlakového nádraží či náměstí, kde probíhají sezónní trhy, bych vůbec
nedoporučovala :), pokud máte např. zvíře temperamentní a víte,
že se na Vaše požadavky bude více soustředit lehce unavené, zajeďte si
třeba na kole k lesu, tam si zatrénujte, pak si se psem pohrajte,
abyste mu "výuku" zpříjemnili a máte ideálně nakročeno nejen k poslušnému psovi, ale
taky k získání onoho věrného přítele. Neodmyslitelnou součástí strategie výcviku psa je intonace
Vašeho hlasu, protože pes nedokáže vnímat obsah slov, které vyslovujete, ovšem citové zabarvení
hlasu a intonaci ano. Váš
verbální projev velmi silnou měrou ovlivňuje chování psa ve spojení např. s
pamlskem nebo naopak třeba mírné krátké pokárání + škubnutí za
obojek.
Čím "černobílejší" metodu výcviku zvolíte, tím rychleji se dostaví
výsledky, tzn.
1) dáte povel,
2) po úspěšném vykonání následuje velká pochvala - slovní + pamlsek nebo
krátká hra,
NIKDY neprobíhá žádný monolog psovoda na adresu
psa na téma "jak se ti to včera nepovedlo, protože pršelo a
dnes, když už je sucho, by to šlo"
... Tím akorát psovi rozhodíte to, co si naposledy zapamatoval
nebo zopakoval. Své nároky při výcviku stupňujte pomalu, úměrně
momentálním schopnostem a věku psa. Jako děti jsme se ve škole učili
všichni nejdříve sčítat a odčítat ve stupnici do deseti a léta nám trvalo, než
jsme se propracovali k logaritmům a maticím .... ;))) Ruku na srdce, kdo z nás by
to zvládl opačně? Stejně tak je to i u výcviku psa – nejdříve ho
začnete učit chodit po nízké kladině, až postupem doby a pravidelným tréninkem
se propracujete k dvoumetrovému žebříku.
PROČ NA
CVIČÁK?
Nyní maličko
zobecním. Pes je tvor od přírody velmi inteligentní a ať chcete nebo ne, naučí
se SÁM kousky, které Vás mohou potěšit či naopak i rozezlít. Ovšem to
se může stát vždy a každému, bez výjimek zkušených kynologů/výcvikářů.
Doporučuji každému novopečenému majiteli fousatého miláčka, aby alespoň
příležitostně navštěvoval ZKO (základní kynologickou organizaci, čili cvičák),
která je snad v každém městě. Musím upozornit, že na cvičák nedocházejí pouze
majitelé větších plemen, jak se často veřejnost mylně domnívá, aby učili své psy
obrany (kousání na figuranta). Základní kynologické organizace fungují také
zejména proto, aby učily páníčky (nikoli psy) pochopit řeč jejich
miláčka. Koncepce výcviku psa spočívá ve hře a ve správném sledu
pochval a odměňování. Rozhodně ne v drilu
a uřvaných povelech SEDNI - LEHNI!!!! Jestli snad má někdo
dojem, že pes je vycvičenější a poslušnější, když na něj víc řvu a neúnavně
demonstruju svou nadřazenost, pak se plete. Právě výcvikáři Vám poradí, jak
který povel (ke mně, zůstaň, čekej,
nesmíš, apod.) vpravit pejskovi do hlavičky. A všude, každý výcvikář, bez
rozdílu, Vám potvrdí, že jakýkoli negativní projev psa, není chybou hafana,
nýbrž jeho pána!!! Každý pes je osobnost, originál, plemeno nerozhoduje. Ke
každému jedinci se musí přistupovat individuálně a pokusit se odhadnout jeho
možnosti. Pokud se rozhodnete pro výcvik svého miláčka kníráčka, ať už
na úrovni základní poslušnosti či zrodí-li se ve Vás ambice absolvovat zkoušky podle
našeho Národního zkušebního řádu (NZŘ) nebo řádu mezinárodního (IPO), měli byste
se nejprve oprostit od myšlenky "já mám knírače a ten potřebuje
jinou strategii (metodiku) výcviku", protože nad každou jedinečnou osobností je třeba přemýšlet a postup
ve výcviku přizpůsobovat nadání psa. V opačném případě, pokud jen chcete,
aby pejsek přišel na zavolání, a netoužíte skládat žádné zkoušky, a je-li to
ve Vašich možnostech, začněte navštěvovat ZKO hned, jak mimino maličko odroste a má všechna
očkování, a to už jen kvůli socializaci, která je v dnešní době hluboce
podceňovanou záležitostí.
SOCIALIZACE
Socializací se rozumí začlenění pejska do psí a lidské společnosti. Správně
socializovaný pes je schopen i v rušném velkoměstě doprovázet svého pána bez
reakcí na tramvaje, auta, běžící děti, projíždějícího cyklistu, invalidu pohybujícího
se o holích a pod. Pokud zmiňuji "reakce", rozumí se jimi jak ty agresivní,
tak bázlivé. Nemůžeme se domnívat, že pes je správně socializovaný, pokud
ho přes náměstí táhneme za sebou na vodítku, zvíře má stažený ocas mezi zadní
a oči vypleštěné jako špendlíky. Takto vyděšenému zvířeti přinášíme svým neuváženým
chováním akorát stres a prohlubujeme v něm bázlivost. Každý vůdce smečky,
tedy pán pejska, si musí uvědomit, že je tu od toho, aby psovi dodával jistotu
a zastával roli neohroženého vůdce. Pes z Vás musí cítit nejen autoritu,
ale také oporu. Musí věřit, že ho nikdy za žádné situace nezradíte. Takto
je velmi zhruba nastíněno začlenění do rodiny,
lidské společnosti!!! Rozhodně jej nelze slučovat se socializací do společnosti
psí! Dva druhy společnosti ovšem rozlišujeme pouze my lidé, ovšem pro
psa existuje pouze jedna společnost, a to psí. Je mu jedno kolik nohou onen
pes žijící s ním ve smečce má. Lidskou a psí společnost odlišujeme,
protože od psa požadujeme v každé z nich různé chování. Je na nás, jestli
ho k požadovanému chování dokážeme dovést.
Mnoho majitelů pejsků si myslí, že se
pejsek vznáší na vrcholu blaha a žije luxusním životem, když spí s páníčkem
v posteli, obědvají spolu z jednoho talíře a sledují společně televizi z jedné
pohovky.
A pejsek si na tato příjemná privilegia rychle
přivykne a záhy si je náležitě brání. Tím se pes dostává na vrchol
smečky a snaží se pak i nad svým pánem zaujmout vedoucí pozici a stát
se vůdcem. Např.: Pes leží na gauči a když si chce „jeho“ místo zabrat pán či
člen jeho rodiny (všichni by měli být v hierarchii smečky výše než sám pejsek), pes se neobtěžuje
ani uhnout, vrčí, v horším případě cení zuby v tom nejhorším případě máte dojem,
že po Vás každou chvílí chňapne, takže vy raději miláčkovi ustoupíte
a sednete si jinam, vždyť je místa i jinde dost. Každý člen smečky
(rodiny) má v hierarchii smečky své místo, ovšem psí přirozeností narozdíl od lidí je
o svá privilegia ve smečce bojovat, slabší ustupují. Takže ve
chvíli, kdy vy si půjdete sednout jinam, projevili jste se jako slabší
jedinec a máte tím zaděláno na slušný malér, protože vůdcem smečky se stává
pouze jedinec, který slabším rozhodně neustupuje. Momentálně jste tak psovi zvýšili sebevědomí a
v jeho očích jste se degradovali. Příležitostně můžete čekat, že to pes
zkusí znovu a intenzita jeho agrese se bude úměrně stupňovat.
Právě toto je důsledek polidšťování. Psovi totiž nemůžete vysvětlit „základy lidského slušného chování“. V psím,
potažmo ve vlčím světě platí právo silnějšího. A ikdyž se
to mnohým nemusí líbit, pes zůstává psem, ikdyž spává v
peřinách na zádech nebo nosí mašličku na hlavě. Pro takhle motivovanou,
sebevědomou psí hlavičku je těžké
pak na ulici (i doma) rozlišit, že chodník, po kterém s páníčkem kráčím nepatří
pouze mně a tomu člověku, co ho vedu vyvenčit, ale např. i sousedovic
jezevčíkovi.
PŘIROZENÉ
CHOVÁNÍ PSA
Psí chování se odvíjí od naučených stereotypů, které vy, jako pán, můžete ovlivnit, žádoucí chování
umocnit, nežádoucí potlačit. Je ovšem hloupost, myslet si, že pes,
který jde poprvé městem sám vyhodnotí, že nesmí chodit středem vozovky, aby ho
nepřejelo auto a sám se rozhodne k procházkám po městě používat chodník. To je
velký omyl! Pokud doma již máte pejska, který chodí bez problémů po chodníku a
máte pocit, že by ho nikdy nenapadlo mezi auta vlézt a nikdo ho to nikdo neučil, zamyslete
se nad tím, jak se k tomu to zvíře asi SAMO dospělo? Takový pes totiž
od štěněte jen kopíroval chování svého vůdce, který ke svým pochůzkám používal
výhradně chodník.
Od "dětského" věku pokud můžete, hledejte nejen
lidské kamarády pro svého miláčka, ale i ty psí
(a
kde je nejspíš najdete? ..... na cvičáku). Žádná hra s páníčkem nebo jeho
rodinou se nevyrovná hře mezi "svými". Na cvičáku Vám také budou schopni
poradit, jak odbourat negativní projevy Vašeho fousáče vůči jiným hafanům a
naopak pokud Váš puberťák nebude mít až zas tak moc vysoké sebevědomí, je
dobré nejdříve zjistit, který čtyřnohý kamarád je mírnější povahy, aby
vykuleného nováčka hned ze začátku nevystrašil. K tomu v některých
městech fungují i psí školky. Právě v těchto případech se dá hovořit o
socializaci do psí společnosti. Stejně jako se štěně muselo naučit žít
s Vámi v bytě nebo v domě, musí si osvojit i základní pravidla fungující ve
čtyřnohé smečce. Ale i početnější skupině psů, vždy velí člověk. Takže pokud
dohlížíte na skupinu hrajících si štěňat nebo už odrostlejších puberťáků, buďte
si jisti, že se najdou jedinci, kteří se začnou projevovat dominantně a ucítí
potřebu ostatním to demonstrovat. Na Vašem vyhodnocení pak závisí rozhodnutí,
kdy do sporu vstoupit a udělat jako vůdce pořádek a nebo kdy se jedná jen o
důrazný pokus daného jedince upevnit si postavení v kolektivu.
VODÍTKO - DÁLKOVÉ
OVLÁDÁNÍ
Denně na ulici
potkáváme pejsky uvázané „doživotně“ na vodítku. Jejich páníčci se evidentně
vyhýbají kontaktu s jinými psy, protože se obávají možné reakce někdy přímo
svého miláčka, jindy neznámého kolemjdoucího, či se jen jednoduše strachují, že
jim pes uteče hned, jak odepnou karabinu. To je bohužel špatně hlavně pro psy.
Takový člověk si vodítkem jen usnadňuje život. Vodítko je pouze prostředek a
pomocník v některých momentech výcviku, nikoli doživotní úvaz. Někdy
pozoruju, že vodítka fungují jako „dálková ovládání“. Pes se z nich zásadně
neodepíná, protože by se nad ním mohla ztratit kontrola, pouze se beze slov
přitahuje nebo se mu šňůra povolí podle momentální situace na trávníku a uvážení
pána. Takhle se chlupáč PROVLÁČÍ přes několik ulic a máme vyvenčeno. Pokud máte
doma zvíře zdravě sebevědomé, socializované a v neposlední řadě dostatečně
motivované, tzn. máte se svým psem vztah založený na oddanosti a důvěře,
nemusíte se bát, že Vás pes při první příležitosti vymění za čerstvou stopu
zajíce, běžící srnu …. nebo neznámého čtyřnohého kamaráda v dálce.
Nejsilnějším podnětem pro reakci psa musíte být vždycky vy, jenže k tomu se
pes musí cíleně vést. Vodítko Vám lásku a věrnost čtyřnožce nezabezpečí. Pes,
který má ve své rodině/smečce neotřesitelné místo, důvěřuje ve všech situacích
svému vůdci a jeho rodině, svou přirozenou inteligencí dokáže vyhodnotit, že se
dostane do existenčních problémů, když zázemí smečky opustí. Fungující smečka
totiž své členy oproti vetřelcům zvenčí brání, to je také jedna z jistot,
kterou by z Vás měl pes cítit. Bez smečky je pes (vlk) ve volné přírodě
odsouzen ke smrti.
POVAHA JEDINCE
Je samozřejmě rozdíl v jednotlivých
povahách plemen, např. pokud máte lovecky vedeného foxteriéra,
při sebelepším výcviku a profesionalitě psovoda „foxteriérovských“ výkonů
nedocílíte s čau-čau nebo bišonkem. Tím nechci snižovat kvality zmiňovaných
plemen, ale jejich dispozice byly po dlouhá desetiletí, někdy staletí,
účelově šlechtěny a každá jednotlivá rasa využívána ke konkrétnímu účelu.
Samotným šlechtěním dochází k úzké profilaci ve využití plemene po
potřeby člověka (jezevčík – norník, pudl – lovecký pes využívaný hlavně
k práci ve vodě, vlkodav – samotné jméno svědčí o původním záměru
plemenitby, knírač – hrubosrstý stájový pinč původně vyšlechtěný k dávení
hlodavců, …). Od povahových vlastností a fyzických dispozic každého jedince se
odvíjí směr výcviku. Nemůžete očekávat od čivavy, že přeskočí metrovou překážku
s kilovou činkou v tlamičce, jejíž překonání je zahrnuto do některých
disciplín zkoušek
J . Naopak
s 90tikilovým mastifem nezačnete skákat agility, protože takový „drobek“ se
jednak nikdy nevyrovná výkonům psů pro agility standardně využívaným, ale hlavně byste mu
mohli také zavařit na obtížné zdravotní problémy, protože kostra a stavba těla
vůbec takového plemene není uzpůsobena (šlechtěna) ke hbitým, sprinterským
výkonům a opakovanému překonávání nejrůznějších překážek. Nicméně každý pes se
dokáže naučit minimálně přivolání (přijít na jméno)
, to je první cvik, který byste měli začít
se štěnětem provádět. A pokud přivolání bude i byť ten jediný cvik, který jste
psa za celý jeho život spolehlivě naučili, můžete být na sebe pyšní, protože
díky tomu dopřejete svému mazlíčkovi onen blažený pocit užít si
volnost pohybu a radost ze života na rozkvetlé louce nebo v zimě na
běžkách. Díky kvalitnímu přivolání se vyhnete situacím, kvůli kterým někteří
„milovníci čtyřnožců“ používají právě vodítko jako „dálkové ovládání“, … pro
jistotu doživotně.
NA
ZÁVĚR ...
Na závěr bych chtěla ještě zdůraznit, že ne každý člověk je z přítomnosti
a někdy i z existence psů vůbec nadšen. Někdy k takovému postoji vede člověka
špatná zkušenost, někdy to jsou důvody ryze povrchní a malicherné. Nicméně ze
stran pejskařské obce je třeba takové obyvatele respektovat a při setkání s nimi
se chovat kriticky, psa přivolat a nezavdávat příčinu možnému sporu. Zkuste se
vcítit do pocitů člověka, který má ze psů panický strach a Váš padesátikilový
miláček si jej přiskotačí POUZE očichat. Omluvy typu "on nic nedělá, nemusíte se
bát" nejsou na místě.
Při
správném vedení a výživě psa
docílíte u svého pejska nejen zdraví fyzického ale i psychického. Takové zvíře
pak dělá čest svému pánovi, chovateli i plemeni!
Pár fotek z výcviku i běžného života
NÁCVIK
OBRANY
Nejprve vysvětlím pro laika co
je to "obrana". Existuje poměrně mnoho metodik jak psa pracovně vést. My se
věnujeme sportovnímu výcviku. Nácvik obran ve sportovním výcviku je založen
(jako každý cvik) na hře a kořistnickém pudu psa. Psovod začíná s balónkem nebo
oblíbeným plyšákem pejska a nechává ho hračku volně aportovat. Časem se hračka
může přivázat na šňůru a potom co ji pes začne nosit, přetahujeme se s ním a
stále ho slovně motivujeme a podporujeme. Pes je šťastný, protože si s ním pán
hraje a ještě ho chválí. Největší pochvalou pro psa kořistníka ovšem je, když se
s ním o jeho hračku potaháte a v závěru ho necháte, aby si ji vybojoval a
odnesl, necháte ho tedy vyhrát. Posléze se o hračku začne tahat s figurantem,
kdy vy psa stále podporujete a chválíte. Důležité je, abyste ho nechali
kořist vyhrát - vybojovat přetahováním, aby neztratil motivaci. Měsíce trvá
než vyměníte balónek, plyšáka za peška, klín, měkký rukáv a skončíte na pravém
rukávu. Po několika měsících Váš pes bude místo balónku nosit v tlamě rukáv,
který mu figurant za správně provedený zákus, pustí jako odměnu, aby si ho mohl
odnést, protože si ho vybojoval. Celá obrana je pro psa hra. Doufám, že z výše
uvedeného je nad slunce zřejmé, že se nejedná o cílené vedení psa proti
člověku!!! Rozhodně se nejedná o žádné týrání zvířat, jak se někteří dobráci
snaží prosadit. Stejný pes který provádí zadržení figuranta, pak za stejným
figurantem přijde a bude se s ním přetahovat, protože ho to BAVÍ. Stejní psi,
kteří odkousali obranu přijdou za figurantem, ikdyž už nemá ochranné
pomůcky, mimo výcvik nechají se pohladit, poplácat a chtějí, aby jim házel
aspoň balónek a neflákal se ;)) Jsou to správně motivovaná, sebevědomá,
socializovaná zvířata NEVEDENÁ K AGRESI! Pro psy, kteří milují aport, jsou
bojovní a rádi se přetahují, je to nadmíru uspokojivé pracovní vyžití. I u obran
platí, že postup nácviku se liší podle povahy jedince. Pes si za figurantem
přichází hrát a těší se na něj. Z toho vyplývá, že figurantovi důvěřuje a
nečeká od něho nic zlého. Žádný tvor si nepůjde hrát za domnělým agresorem.
Necvičení, nijak výcvikem "nezasažení" psi, o jejichž útocích na člověka
slýcháme v médiích, jen dokazují laxní přístup majitele k výchově psa. Pes,
který pokousal sousedy v celém domě a půl ulice k tomu, není žádný kořistník
nebo aportér, který si chce hrát. Je to bázlivé, nedůvěřivé zvíře a snaží se jen
své případné soky zastrašit dříve než zaútočí oni na něj, protože celý okolní
svět vnímá jako hrozbu. A čí byste řekli, že je to vina? Že by ho maminka
nebo tatínek špatně vychovali? Jednou jsem se setkala s hodnotnou obhajobou
majitele psa, který ke svému třesoucímu se, vystresovanému, kňučícímu pudlíkovi
řekl "je to nevzdělavatelný pes", že si koupí jiného. A co se psy, kteří by
potřebovali vyměnit pány, kdo jim je koupí?!?!
Kdyby snad někdo nevěřil, ve
fotogalerii najdete fotky zvířat, která u nás na cvičáku odvádějí v obraně i
poslušnosti kvalitní výkony (ZVVI-ZVV3, IPO1-IPO3, SchH1-3, speciální zkoušky
stopařů i obranářů). Jsou to stejní psi, kteří si na dalších fotkách hrají
ve smečce, kolem laviček mezi lidmi poté, co výcvik skončil. To je další radost,
která se psům na cvičišti dostává, hra s dalšími přáteli.
Výcvik obrany není nic jiného
než ovládnutí a směrování psí síly a energie.
Když se pozorně
zadíváte, všimnete si psa :)))
|